Stejně jako v loňském roce jsme k jednomu z prvních turnajů v sezóně zajížděli do středočeského Neveklova u Benešova. Už před rokem nám nebylo v této hale souzeno vyhrát, i když tenkrát jsme k tomu nemalou měrou přispěli my sami a naše noční jízda v nedalekém Chrástu nad Sázavou. Letos, poučeni z předchozího nezdaru, jsme vyrazili na cestu až v den zápasu a klasické předzápasové soustředění jsme si odbyli s jednodenním předstihem.
K prvnímu nedělnímu utkání jsme nastoupili proti pořádající Vasaře. Po první třetině svítilo na výsledkové tabuli skóre 2:2 a tak nebylo důvodu k nějaké větší nespokojenosti. Naopak o přestávce druhé jsme na sebe mohli být právem rozezleni. Po našem nedůrazném bránění před vlastní brankou, špatné komunikaci při přebírání hráčů a zbytečně agresivní hře u mantinelů, z čehož pramenila i dvě vyloučení, jsme mohli být rádi, že po dvou třetinách byl rozdíl pouze dvougólový. Do poslední části jsme nastoupili s drobnými úpravami v sestavě, což se ukázalo jako dobrý tah. V závěrečné třetině jsme soupeře zatlačili, dotírali a postupně stahovali náskok a už v polovině třetího dějství jsme vyrovnali. I to nám ale bylo málo a sahali jsme po vítězství. Po jednom z geniálních výhozů našeho gólmana se dostal do samostatného nájezdu Michal Trunkát, který byl zastaven jen za cenu faulu. Nemohlo následovat nic jiného než trestné střílení, ke kterému se postavil Jan Daněček. Jindy neomylný střelec zaváhal a tak jsme se se soupeři rozešli smírně po výsledku 6:6.
V našem pátém měření sil se soupeři z PH+SČ ligy se nám postavil tým FBC Pitbulls Kolín. Soupeř hrající pouze v šesti hráčích nás po většinu zápasu přehrával. I přesto, že jsme se dostali v polovině první třetiny do vedení, pokračovalo naše trápení při bránění standardních situací a přebírání hráčů. Z přemíry snahy pak pramenily další a další chyby, které dobře hrající zkušenější soupeř trestal. Ještě do konce úvodní část hry bylo srovnáno, 1:1. Po první přestávce jsme se vrátili k tradičnímu složení útoků, což bohužel žádné zlepšení nepřineslo. Po inkasování druhé branky jsme se začali tlačit více dopředu a stále více otevírali zadní vrátka. Úsporně, leč chytře hrající soupeř využíval tohoto našeho herního pojetí k nebezpečným breakům z nichž se mu podařilo ještě dvakrát skórovat. V čase 36.00 tak na výsledkové tabuli svítilo kruté 1:4.
O čem jsme se mohli při turnaji přesvědčit? To co fungovalo o soutěž níže nelze přenést do stávající soutěže. Je na čase zkusit něco nového. Bránit musí celý tým. Bránit neznamená jen stát před vlastní bránou. Organizace hry při bránění standardních situací je tragická a neuvěřitelně pomalá. Rvát se o balonek v rohu u mantinelu za cenu faulů se nevyplácí. Pohyb při držení míče není jen otázkou toho, kdo jej zrovna vede, ale především těch, kteří by ho mohli dostat. Jo a hlavně, dresy ani mikiny nám body neuhrají, to musíme bohužel sami!!!